Nemám ráda sobecké lidi.
Samozřejmě že je to proto, že já jsem taky sobec. Možná ten největší.
Ale to na tom nic nemění. Když člověk potřebuje potěšit, slyšet chlácholivé slovo, když je opravdu na konci sil, tak já jsem vždy k dispozici. Proč tady nefunguje zákon akce a reakce?! Už nemůžu.
TAK.
2 komentáře:
Terezko, ráda Tě pochlácholím, když budeš potřebovat! Jsi supr ženská a skvěle všechno zvládáš, obdivuju Tě, s jakým nasazením se se pereš se životem. Myslím, že už jsem Ti to říkala. Jestli to budeš chtít znova slyšet, dej vědět. Držím ti palce a myslím na Tebe.
Terezko, asi před týdnem jsem řešila naprosto stejnou situaci - všichni se na mě vykašlali a já celý den prořvala. Pak mi večer zavolala kamarádka, která byla v ještě větších depresích než já. Tak jsem s ní vyrazila do čajovny na dýmku míru a... utěšovala a utěšovala. Tobě nechci říkat, že může být hůř - ano, může, ale hrozící vozíček, potenciální manžel alkoholik a podobně ti momentálně náladu nespraví. Ovšem vím o něčem, co ano - chlast! :) nechci to zlehčovat, ale je vždycky dobré někam vypadnout (ne do třetí práce), na chvíli vypnout a hned může být líp. Takže budeš-li chtít, ozvi se a můžeme zajít do Filharmonie (a klidně jim tam můžeš vypít VŠECHEN jasmínový čaj ;)!
2. varianta - můžeme jít nakupovat drahé, značkové hadry, co právě letí, celý den si můžeme povídat o kosmetice a večer zajít na nějakou parádní diskošku!!!! holky, které to takhle praktikují proplouvají životem bez depresí, tak proč to nezkusit?! :D:D:D
3. varianta - zavolej Haně, jak jde psaní bakalářky jí a jak se připravuje na Papouška, Alexovou a Bauera! (Bože, já jsem ale odporný člověk, že?)
Okomentovat