pondělí 22. října 2007

Jak mi to jde v rádiu


Tak se chodím cvičit ovládat čudlíky (zvláštní slovo, že?) a mluvit do mikrofonu. Naposledy to bylo velmi srandovní: snažila jsem se spustit vše potřebné (píseň, nahrávání) a zároveň dát všemu potřebnou hlasitost (jak písni, tak mikrofonu) a po svém vrcholném breaku (to kecání mezi písničkami) jsem se hrdě podívala na svého školitele s otázkou v očích: Tak co? Dobrý, že jo?

On odvětil: "Teda Terezo, vážně dobrý, fakt prima, mluvila jste moc dobře. Jen si příště zkuste zapnout mikrofon...."

Hm.

Miluju

Ne, opravdu nepadám na zadek, když přede mnou někdo řekne FUTURE SYSTEMS nebo JAN KAPLICKÝ, neorientuji se v architektuře natolik, aby mi tato jména ještě před rokem něco říkala, ale teď mi něco říkají. A to, že jsou velmi dobří.




Miluju tu naprosto nádhernou barevnost, ten asymetrický tvar, ty "průduchy", výhled, výborné zasazení do okolní krajiny - prostě všechno to, co ostatní přímo nenávidí.

Proč? Srdce, duše, intuice - to vše mě nepřekonatelně táhne právě k návrhu nové budovy Národní knihovny.

A co tedy ještě tento týden udělám, abych informovala okolí o svém názoru?
Nechám si vyrobit triko s nápisem THE WORLD´S DESIGN a fotografií hádejte čeho?

Chcete podepsat břicho?

Když jsem se chystala na besedu s Arnoštem Lustigem, říkala jsem, že si nechám podepsat podprsenku, ale přepočítala jsem se. Tomu jednaosmdesátiletému starci by nějaký kus látky nestačil. Poměrně vážně přítomným dámám nabízel, že po besedě se jim podepíše na břicho.

A pak se ta krásná, ušlechtilá, scvrklá tvářička ďábelsky zašklebila v očekávání věcí příštích.

Teda, šla jsem na profesionální přednášku o přínosu Franze Kafky soudobé české literatuře a dozvěděla jsem se, že ten kmet, který tak vznešeně seděl na židli na jevišti, ukradl ve Faulknerově domě dvě tužky a v Hemingwayově zase nějakou knihu.

...

Ale možná není špatné udělat si z těch ikon lidi a sundat je z piedestalu.

Irina Palm

Irina Palm může být pro někoho šokující film. Uznávám, že neobeznámeného člověka jisté scény (když padesátnice pomáhá pánům k vyvrcholení jistými pohyby prováděnými za zdí, v níž je otvor, do něhož se zasune určitá část mužova těla) mohou překvapit, nicméně vše je natočeno bez vtíravé vulgarity a i poměrně stereotypní zápletka (prostitutka se zamiluje do šéfa veřejného domu, on do ní také) je neotřelá, když se natočí bez patosu, civilně. Velkou předností filmu jsou pak samozřejmě naprosto brilantní herecké výkony (Miki Manojlovic jako Miki = šéf bordelu je nepřekonatelný). I těm slabším povahám zhlédnutí filmu, myslím, nebude připadat nevkusné, odporné, vulgární (takže je to i pro Tebe, maminko).

Ještě bych chtěla vypíchnout plakát propagující tento film:



Dumala jsme nad tím, co je ta "díra", kterou se na nás Marianne Faithfull dívá. Ano, samozřejmě, je to právě "ta díra".

Nechce se mi

Nechce se mi, i když by všichni
po hlavě chodili, po hlavě chodit též
třebaže se vydávám v nebezpečí
směšnosti pro chůzi svou přirozenou
nechce se mi halekat ano a halekat ne
podle toho jen, odkud fouká
děsím se mravenišť okusujících krabičku od zápalek
děsím se stád
přežvykujících od rána do večera
jediný žvást -

(Jan Zahradníček: LA SALETTA)

středa 10. října 2007

Chci vyslovovat slova jako ROŠTĚNKY a HAFO?!

Hm. Vzali mě do FAKTORu - teď mě budou 2 měsíce učit a když ze mě bude hvězda, pustí mě do vysílání. Do opravdovýho. Pro lidi. Ani nevím, jestli se těším.


P.S. Věřili byste, že ten pán za sklem vůbec není holohlavý? Naopak má bujnou kštici, kterou by mu nejeden Homer záviděl.


středa 3. října 2007

pondělí 1. října 2007

Legendární spider-vepř

Tahle píseň Vás prostě nenechá chladné:

http://www.youtube.com/watch?v=1R828rFd2aI&mode=related&search=

Co si myslíte Vy?

Jak je to s "Ďáblovou biblí"?
(Nestačím zírat, kolik jinak poměrně nevědomých lidí ovládá tento přitažlivý výraz.)

Ukradli nám ji Švédové?

Měli by nám ji vrátit?

Ctíte Codex Gigas jako součást našeho jedinečného duchovního bohatství, které bychom ale měli vlastnit i v jeho písemné podobě? Nebo by nás jen mělo těšit, že vzniklo na našem území?

Když už v Čechách tu obrovskou knihu máme, neměli bychom ji jednoduše zcizit? Říct Švédům, že je stejně naše, takže jim ji nekrademe, jen si bereme zpět to, co je naše? (Ředitel NK se prý musel dušovat, že knihu opravdu neukradneme, protože švédští vyjednavači tuto otázku skutečně několikrát položili: "A skutečně nám ji vrátíte?" - ale takových slibů z úst naší elity už bylo proneseno.)

Fotbalisté na zimním stadionu

Zasvěcení již vědí, že jsem dnes podstoupila konkurz do rádia. Skládal se z mnoha vtipných okamžiků a situací, přičemž bych vypíchla zejména následující rozhovor:

Holohlavý pán za sklem: Terezo, znáte nějakého jihočeského fotbalistu?
Tereza: (záblesk osvícení) Poborský? (snad se nezeptá na křestní jméno...)
HPzS: A v kterém hraje klubu?
T: SK Dynamo?
HPzS: A víte, jak se jmenuje budějovický stadion, kde se hraje fotbal?
T: Stadion Evžena Rošického? (zastávka, ze které jezdím do školy)
HPzS: No, to zrovna ne...
T: Zimní stadion? (doprovázeno opravdu milým úsměvem)
HPzS: (chápavě se usměje)

Není těžké uhodnout, že náš rozhovor končil obligátním: "My se Vám ozveme. Do konce týdne."

NICMÉNĚ! Prožila jsem opravdu velmi milé a veselé dopoledne a za to patří velký dík tomu holohlavému pánovi za sklem, tudíž: Děkuji, HPzS!