Když jsem se chystala na besedu s Arnoštem Lustigem, říkala jsem, že si nechám podepsat podprsenku, ale přepočítala jsem se. Tomu jednaosmdesátiletému starci by nějaký kus látky nestačil. Poměrně vážně přítomným dámám nabízel, že po besedě se jim podepíše na břicho.
A pak se ta krásná, ušlechtilá, scvrklá tvářička ďábelsky zašklebila v očekávání věcí příštích.
Teda, šla jsem na profesionální přednášku o přínosu Franze Kafky soudobé české literatuře a dozvěděla jsem se, že ten kmet, který tak vznešeně seděl na židli na jevišti, ukradl ve Faulknerově domě dvě tužky a v Hemingwayově zase nějakou knihu.
...
Ale možná není špatné udělat si z těch ikon lidi a sundat je z piedestalu.
Žádné komentáře:
Okomentovat