Vzkaz pro Jiřího

Nelze než reagovat. Zítra ráno vstávám v 6, do práce vyrážím v půl sedmé, v sedm jsem na místě. Celý den obsluhuji lidi, kteří si myslí, že jsem jejich služka, peníze mi hází na pult, nepohlédnou mi ani do očí, oslovují mě "slečno" s tak výrazným odporem, že se občas divím, jak vydrží být se mnou v jedné místnosti. Francouzi nechtějí mluvit jinak než francouzsky, na mé pokusy komunikovat s nimi anglicky, německy a (z čiré bezradnosti i) rusky hledí tupě jako krávy na stepi a domnívají se, že pokud budou dostatečně důrazně vysvětlovat, co chtějí, že jim porozumím (výzva pro psychology - má tato úchylka nějaké jméno?!). 2. místo v žebříčku nejnepříjemnějších zákazníků obsadili - ach ano, velká sláva - RUSOVÉ!!! Ti se projevují zejména dlouhými tupými otázkami typu /štoéta/ a nepřekonatelní jsou jako každý rok v disciplíně skákání druhým do řeči. Po velmi příjemné devítihodinové pracovní době si s radostí odskočím do Budějovic 4 hodinky odmoderovat do rádia nějaké bláboly, za které mi stejně jistě strhnou peníze, protože prostě říct 4x do hodiny "HRAJEME VÁM JENOM HITY!!!" je čiré bláznovství. Když skotačivě dorazím kolem půl jedenácté na privát, ráda zasednu k rozdělané práci a připíši několik málo stran k již rozpracované bakalářské práci. Ano, to je léto jak má být...