Máte rádi pohádky?

Pokud ano, tak se pěkně usaďte a čtěte:

DOVEDNÝ HOLKY

Jednou přišly do hodpody tři holky na noc, a jedna hrala na housle, druhá na kytaru a třetí na citeru. A vostaly tam přes noc. Večír, dyž se tam sešla společnost, tak prosily ty páni, dyž by jim dali dyškreci, že by zahraly. Na tak dyž přestaly hrát, jedna vzala tácek a šla vybírat, a vo ty peníze se všecky tři rozdělily.
A pak ta jedna povidá, jestli by si přáli vidět ňákej kumst, tak že by jim něco vokázala. No ty páni byli pro to, a připoujeděli ji, že zas něco dostane. Tak vona prosila šenkýřku, aby ji pučila jehlu, sedla si na bobek a skrz to jehelní ucho se vyčúrala, ani kapka podle neukápla. No tak ji ty páni každej ňákej krejcar za to dal.
Teď ta druhá ji to nepřála, že ji z toho nic nedala, tak povidá, že taky něco podařenýho umí. No a tak aby to proďála. Tak jednoho poslala na silnici, aby přines voblátkovej kámen, a kterej je hodně zavitej, a na ten voblátek čúrala, až z něj jsikry lítaly. No a ty páni se tomu zasmáli, že to jakživi neviděli tak prudce čúrat, a dali ji taky za to spropitný.
Teď ta třetí, aby nevostala bez vodměny, tak povidá, že taky něco podobnýho umí. Tak je vyvedla ven z hostince, postavila se na hlavu a čúrala do vejšky až přes tu hospodu. Na dyž přišli zpátky do sednice, tak daly hádat tem pánum, která proďála největší kumst, na tak ten jeden se vyznal, že jak von tomu rozumí, že proďála největší kumst ta, co čúrala skrz to ucho jehelní. No a tak vona mu to schválila, a vodeuzdala mu titul, dyž to uměl tak dobře posoudti, že ho můžou nazývat všechny ty páni, že to je pan sudipíča.

(J. Š. Kubín: Strakatý máslo)