sobota 20. září 2008
Co nestojí ani za malý pšouknutí?
Bathory. Máj. Naprosto otřesní herci, nezvládnutá režie. Jak je vůbec možné nacpat do tak krátké doby tolik prázdných symbolů a klišé? Máj mě naštval tak, že by to byl první umělecký zážítek, ze kterého jsem byla pevně rozhodnutá odejít (nebýt mého doprovodu). Bathory ani to. Žádné emoce, žádný soucit s ubohou hraběnkou/vražedkyní. To Mamma mia byla aspoň přiznaná romantická fraška, a tak jsem na konci pustila do sedačky přede mnou pár slziček. Ukoptěných, ale zvládnuté řemeslo se musí cenit. Škoda, že kdysi velké ikony českého, potažmo slovenského filmu, neumí odejít se ctí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Nazdárek,
já si zajel do Prahy na TOBRUK a na spravení chuti ti ho můžu rozhodně doporučit, takže jestli po něm zatouží i některý tvůj pánský doprovod, nenech se odradit nálepkou "válečný film" a určitě se na něj vyprav s ním - prázdný symboly a klišé jsem hledal marně, emoce se dostavily (brrr, tak takhle nějak jsem si představoval válku) a audiovizuálně je to naprostá špička.
Díky, díky, Tobruk je v plánu, sice bez pánského doprovodu, ale je. :-) Díky za tip!
Okomentovat