První hodinu a půl jsem si říkala, že je to nějak jednoduché. Ale pak to začalo - druhá dějová linka, pak třetí, čtvrtá, pátá, šestá. Následovalo zdvojování postav, situace, které se zdály být jasné, se s postupujícím dějem zamotávaly, život byl film, film byl život (výborná scéna, kdy Laura Dern křičí na svého milence, že to je příšerné, že to, co říká, zní jako replika z filmu, ve kterém spolu hrají - samozřejmě další záběr kamery odhaluje, že to není scéna ze skutečného života, ale natáčení filmu), pitoreskní králíčci v sitcomu, kterému se tak monstrozně smějí neviditelní diváci, prostitutky tančící v bytě, dívání se do minulosti?/budoucnosti?/paralelního světa? skrz hedvábí propálené cigaretou - vše na svém místě tak, jak má být, přeskupením jediné molekuly bychom získali patvar, nehotový výrobek, třebaže asi nikdo (patrně ani Lynch) by nedokázal podat výklad všech symbolů, metafor, parafrází.
A je to vůbec nutné?
1 komentář:
S takovou kritikou filmu je tezke vest dialog, ja bych rekl ze tohle je - skrze znovobjeveni nezpredmetnitelneho, intuitivniho, snad citu (proti bezcitu alias objektivite) a veci samych (alias sveta prirozneho) pozbyt poctivnosti v mysleni.
Okomentovat