Česká kapka za oceánem

To jsem si takhle vykračovala po Lexingtonské avenue, dost pršelo a byla už tma a najednou mi do tváře zasvítila cedule:



Inu vešla jsem dovnitř a opravdu, byla to pobočka naší DOBRÉ ČAJOVNY. A měli takovéhle krásné konvičky:



Tak jsem si dala trochu hnusný vanilkový čaj, zjistila jsem, že česky tam nikdo neumí a šla zase dál.

Věděli jste, že ... II

... v Americe mají popelnice zavěšené na elektrickém vedení?

Jen se mě neptejte, jak do nich vyhazují odpadky.

Věděli jste, že ...

To byla moje oblíbená rubrika už od dob časopisu s příběhy Mickeyho Mouse a Kačera Donalda. Jak to ti redaktoři věděli, že jsem tu jejich informaci opravdu neznala?!

Teď jsem byla překvapená znova.

Americké ženy používají v 97,342% jen tuhé deodoranty.


Děs! Šok! Hrůza! A navíc zjištěno na vlastní kůži v 5 drogeriích. Smutné desetidenní výročí amerického pobytu.

Hold všem maminkám

Mysleli jste si, že být au-pairka je sranda?! Já původně ano, ale ...

HOLD ČÍSLO JEDNA
Než jsem odjížděla z domoviny, nechala jsem si ušít speciální domácí kalhoty - krtečkovský, fleecový, pohodlný, ale hned když jsem se v nich viděla, tak jsem se zařekla, že jsou opravdu DOMÁCÍ a bylo mi jasné, že chci-li si udržet nějakou důstojnost, neměla bych v nich opustit dům.



Nejen že první oficiální den mé au-pair kariéry tohle předsevzetí padlo a vydala jsem se v nich s princeznami na pískoviště, přiznávám, že byly dokonce na několika (krutá pravda - pěti) místech poblinkané. JÁ JSEM SE PROSTĚ NESTIHLA PŘEVLÍCT! Jak to ty maminky proboha dělají, když mají miminečko a sladkou holčičku, která nejvíc miluje běhání po schodech a chování své malé sestřičky, kterou ale samozřejmě v náručí neudrží?! Samozřejmě, že maminky asi poslouchají tyhle děti víc než nějakou úplně cizí divnou paní v poblinkaných kalhotech, ale i tak...

HOLD ČÍSLO DVĚ
Všem maminkám, které dokáží zachovat chladnou hlavu a ani v těch nejbizarnějších situacích nezpanikaří. To já jsem dnes volala svojí mamince, protože malá princezna po krmení bez přestávky asi 20 minut škytala. Že to nic není?! Jen si to zkuste - držet to bezbranné tělíčko, které se každé 4 vteřiny otřese hrůznými záškuby škytavky. Já už jsem málem volala 911, aby mi poradili, co udělat, aby přestala (přidržet nos je dobrá rada, ale takový mrně má pořádnou sílu!).

Takže, milé maminky, vzdávám vám čest!

CO SE STALO?

Pro ty z Vás, kteří to ještě neví, jsem na roční anabázi na Novém kontinentě, starám se tu o dvě sladká děťátka a pokouším se nezbláznit. Tady je pár rychlých postřehů z amerického života:

- v obchoďáku mají ten nejúžasnější kolotoč, který jsem kdy viděla




- New York je obrovský





- mají tu pravou čokoládu Willyho Wonky!



- ALE pokud jste výstřední v Česku, nepočítejte s tím, že v Americe zapadnete, naopak lidi Vám ještě víc budou říkat, jak Vás milujou, protože jste tak funky a crazy! (BEZ FOTODOKUMENTACE)

- Vánoce tu slaví vesele a ve stylu coca-coly už v půlce listopadu




- jogurty jsou 2x tak velké jako v Česku (BEZ FOTODOKUMENTACE)

Prostě legranda.

NEVĚŘÍM TOMU!

Tak je to tady. Opravdu. Beze srandy. Konec civilizace.

Už jste slyšeli o ELEKTRONICKÝCH ČTEČKÁCH? Jsou to taková zařízení, ve kterých máte všechny tlusté knihy, které jste kdy chtěli přečíst, takže na dovolenou můžete jet s nějakou malou krabičkou, ve které máte Gargantuu i Pantagruela, Annu Kareninu, Válku a mír a všechny díly Harryho Pottera místo toho, abyste s sebou táhli kufr navíc plný knih.

Dočetla jsem se o tom v posledním Reflexu - jestli si chcete přečíst článek, můžete tady. Pro ty, kdo nerozklikávají odkazy, stručný obsah: zatím tuhle čtečku mají spíš bohatci, ale podle autora článku je PRÁVĚ TEĎ ten moment, kdy začal úpadek tištěných knih (chudák Guttenberg). A prý to potvrzuje prodejnost posledního bestselleru Dana Browna (ne že by ta kniha stála za to, ale přeci jen ... statistika je statistika): víc kusů se jí prodalo v elektronické podobě (určené právě pro ty hrozné, hnusné, odporné čtečky) než v tištěné podobě.

Jo, je to hezký, pokroku třikrát hurá a tak dále, ale trochu se toho hrozím. A jak teď poznáme intelektuály, když už v jejich bytě nenajdeme knihovny přecpané starými tisky a bibliofiliemi a všemi díly Ottova slovníku?!

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI SVÉHO NENÁVISTNÍKA

Tak už ho mám. Svého nenávistníka. Člověka, který píše nenávistné komentáře pod mé články na blog, člověka, kterého pravděpodobně hodně štvu a který si tak nebere servítky, když se mu na mně něco nelíbí. Samozřejmě mě to mrzí. Ale kdyby se tahle osoba plná zášti k mé osobě vynořila dřív, možná bych od svých přátel nemusela slyšet to kruté: JSI DIVNĚ DĚTINSKÁ. Takže, můj milý nenávistníku, jen do mě. Ať je ze mě lepší člověk.

A co vy? Máte svého nenávistníka? Taky mu chcete něco vzkázat?